Jeden z mála skutečně revolučních titulů na PSP ukazuje, že kreativita ještě úplně nevymřela a že stále existují vývojáři, kteří odmítají kráčet vyšlapanými cestičkami herního průmyslu. Opravdu stačí jen dobrý nápad, čím jednodušší, tím lepší. Loco Roco je hrou, která má svůj vlastní žánr, těžištěm hry není postava, ale prostředí, a jediným skutečně důležitým fyzikálním zákonem v něm je gravitace. Loco Roco je hra, která možná na první pohled působí rozpačitě, ale jakmile ji vyzkoušíte, propadnete jejímu kouzlu.
Loco Roco představuje na PSP pasivní herní koncepci, kdy je pro samotnou interaktivitu hry prioritou prostředí, resp. manipulace s ním. Princip je velmi jednoduchý. Podle toho, na kterou stranu nakláníte herní plochu pomocí pravého a levého předního tlačítka, se hrdinové hry – maličké ovoce, nikoli nepodobné jablíčkům, kutálí v souladu se zákony gravitace. Cílem hry je dopravit jablíčko od začátku levelu na jeho konec a posbírat přitom co nejvíc dalších jablíček, případně naložit skřítky a vyhnout se nástrahám. Základem každého levelu je prostředí velmi bohaté na terénní nerovnosti, takže je při naklánění a kutálení potřeba počítat i se setrvačností. Cartoonová, laskavá a tak trochu dětská grafika, spolu s velmi půvabným hlasovým projevem ovoce, činí z hraní Loco Roco fascinující zážitek. Díky jednoduché koncepci hratelnosti a vynikajícímu ovládání je hra vysoce návyková. Jablíčka se radují, kutálejí, vyskakují, mohou se rozdělit nebo znovu spojit do jednoho velkého jablíčka, a hráč se raduje spolu s nimi, a nedá si pokoj, dokud neprojde celou hru. A potom znovu a znovu. Loco Roco je dosud nejoriginálnějším titulem na PSP a spolu s Daxterom a GTA: Liberty City Stories tvoří trojici nejlepších her, které dosud na PSP vyšly.
